Ondřej Matula má za sebou první ryze mužskou sezónu. Již v minulých sezónách se stal nedílnou součástí A týmu a letos jenom potvrdil, že patří k pilířům mužstva Gepardů. Kromě působení v A týmu jej můžete také najít na tréninzích a turnajích elévů. V uplynulé sezóně byl hráčem s nejvíce vstřelenými brankami v přesilovce v dresu Gepardů.
Ondro, sezóna 2025/2026 je pro Gepardy minulostí. Jak na ni budeš vzpomínat ty?
„Řekl bych, že s odstupem času celkově úspěšně. Dokázali jsme pro klub udržet divizi, což je rozhodně úspěch. Během ní ale bylo hodně těžkých momentů. Jmenovitě například čekání na první body, nebo to že se nám nepodařilo udělat play-up, které jsem si rozhodně chtěl zkusit a nasbírat cenné zkušenosti do dalších let. Končit v únoru je velký nezvyk, ale aspoň mám teď čas a klid na maturitu.“
Během sezóny se měnil tvůj post, ze začátku jsi nastupoval pravidelně v obraně, ale postupem času ses posunul až na pozici centra. Cos na tuto změnu říkal ty?
„Nejdřív jsem byl překvapený, jelikož jsem ze začátku hrál na centru jenom, když jsme hráli na dvě lajny. Už od začátku se mi to ale líbilo. Člověk cítí celkově větší zodpovědnost za celou lajnu a můžu si víc hrát s míčkem směrem dopředu, což mi rozhodně vyhovuje. Takže jsem nakonec rád, že se to tak vyvrbilo.“
Ty jsi letos vlastně poprvé absolvoval sezónu jako „čistokrevný muž“, vloni a předloni jsi ještě střádal starty v juniorce. Jak moc velký rozdíl to je, když se soustředíš jen na jednu soutěž, navíc v novém herním formátu, co týden, to zápas?
„Je to velký rozdíl. Byl jsem zvyklý, že furt něco hraju, ještě s tím že jsem minulý rok měl střídavé starty do vsetínské juniorky a když už jsem měl náhodou volno, tak jsem šel vypomáhat béčku. Najednou jsem šel z 50 zápasů za sezónu na polovinu a byl jsem z toho takový až trochu smutný. Jelikož si florbal fakt užívám, tak bych klidně zůstal u toho formátu s více zápasy a cítím se líp, když mám dost herní praxe a můžu se pořádně vyhrát. Možná by tento nedostatek nahradilo play-up.“
V minulých týdnech jsme zveřejnili statistické údaje a tvoje jméno bylo na čele žebříčku střelců branek v přesilovce. Jak moc je pro tebe tato statistika ceněna?
„Je to hezké vidět svoje jméno vysoko ve statistikách, ale jde hlavně o týmový úspěch kluků, kteří se mnou tu přesilovku hrají. Navíc rozhodně by to mohlo být lepší, jelikož jsme hodně šancí v přesilovkách nevyužili.“
Tvůj bratr Filip si svými výkony vysloužil angažmá v Gulliverech, pravidelně nastupoval v nejvyšší celostátní juniorské soutěži a do toho si připsal i několik startů v 1.lize. Jsi spíše jeho přísný kritik nebo pyšný bratr?
„Rozhodně jsem rád, jak se mu daří, takže bych řekl, že rozhodně pyšný bratr. Brácha se tím baví a je šikovný, takže jsem rád, že sbírá zkušenosti v takhle kvalitních ligách. Samozřejmě jsem trochu zklamaný, že si spolu nemůžeme zahrát jak v áčku, tak v U23, ale taková možnost, kterou dostal, se prostě neodmítá. O florbale se s ním bavím hodně, jelikož se logicky vidíme velmi často a řešíme situace ze hry. Takže bych řekl že jsem i kritik, ale myslím to s ním vždycky dobře a chci ho posunout, co nejdál.“
A co tvoje vlastní ambice? Míří také Ondřej Matula do vyšších sfér, než je Divize?
„No dobrá otázka. Rozhodně co nejvýš, co to půjde. Hlavně mě to ale musí bavit, jinak nemá smysl se honit za čímkoliv.“
Stanovil sis už nyní nějaký osobní nebo týmový cíl pro příští sezónu?
„Nad cíli pro příští rok jsem ještě nepřemýšlel, jelikož teď řeším jiné starosti než florbal. Rozhodně bych chtěl minimálně navázat na kanadské bodování letošní sezóny a probojovat se v sezóně, co nejdál, klidně až do Národky. Základem je ale udělat play-up. Také bych chtěl udělat co největší progres jako hráč i jako člověk.“
Obligátní otázka: Ondřej Matula, Gepardi, Národní liga. Jak se to rýmuje? Je to v blízké budoucnosti reálné?
„Zní to krásně. Je před námi ale hromada práce, kterou musíme odmakat, aby se to stalo realitou. Na druhou stranu máme rok zkušeností v Divizi za sebou a kdo ví, co bude příští rok, třeba najdeme vítěznou formu, jako při našich třech postupech za sebou a podaří se to.“
Kromě hraní za A tým máš v Gepardech také jako jeden z trenérů na starosti nejmladší kategorie, po přípravce se nyní staráš, co by člen širokého trenérského štábu o elévy. Jak moc konformně se u této kategorie cítíš a jaké jsou tvoje trenérské ambice?
„I když je to někdy náročné, tak mě baví předávat svoje zkušenosti a vidět tu dětskou radost ze hry je k nezaplacení. Ambice jsou podobné jako u hráčské kariery, co nejvýš to půjde. Teda s tím že bych zůstal u mládeže, na trénování mužských týmu bude čas třeba po hráčské kariéře. Myslím si, že mám docela taktický přehled a jasno i v technickém provedení hráčských dovedností. Nebál bych se teda i výzvy u starší věkové kategorie.“
